Následující práce je první důkladnou studií o fyzikálních změnách vody magnetizací. Je v časopise Prostor a Čas poprvé zveřejněná v německy mluvící oblasti Evropy. Dosud byla vydána jen v americkém odborném časopisu „Magnets“. Kronenbergova studie se zabývá především odmystifikací magneticky upravené vody. Částečně senzační působení při správné magnetizaci vody se zakládá především na vibraci, způsobenou magnety. Navazuje tedy na práci Dr. Hoegelse a pokračujeme vynikající studií Kronberga:

Pomalu ale jistě se šíří a akceptuje fyzikální úprava /ošetření/ vody magnetizačním polem v západním světě. Již asi 25 let jej využívá mnoho východních zemí, Rusko, kontinentální Čína. Byly zveřejněny stovky úspěšných zpráv, většina z nich s přiznáním, že chybí uspokojivé vědecké vysvětlení. Tyto spisy popisují – často velmi podrobně – postřehy, jako sníženou tvorbu vápence, rozpuštění starých vápenatých nánosů, urychlený růst rostlin, odsolení zeminy, zlepšení kvality betonu, lepší čistící účinky, rychlejší schnutí, lepší chuť a vůni pitné vody, změněné mrazící vlivy, příznivý vliv u pacientů s ledvinovými kameny a drobné změny některých fyzikálních konstant vody, jako např. viskozita, IR-absorpce a pnutí na povrchu.

Mnozí autoři těchto zpráv jsou skupiny vědců z univerzit nebo vládních míst, kteří popisují mnoholeté experimenty s následným rutinním využitím v širokém měřítku. Dosažené úspory při spotřebě chemikálií, energie a zařízení jsou dle těchto zpráv značné.

Ale v rozporu k popisům z východních zemí existuje celá řada zpráv o pokusech a kontrolách, prováděných na západě. Podle některých z těchto zpráv nezjistili se žádné změny vody magnetickým ošetřením, jiná vyhodnocení však změny připouští, pokud se jedná o dlouhodobá pozorování. V mnoha zemích USA byla magnetická úprava vody oficiálně prohlášena za podvod, nebo jejich zveřejnění jako taková zakázána.

Jak se mohou tak rozporuplná mínění v našem malém a údajně sdílném vědeckém světě po desetiletí udržet?

Řada důvodů pro tyto rozdílné názory lze vysvětlit rozličnými okolnostmi, které v jednotlivých zemích převládají, např.:
1.    Lidé ze západu trvají na tom, že jsou schopní porozumět tomu, co dělají nebo používají. Teoreticky nevysvětlitelné postupy nesou stigma černé magie nebo pověry.
2.    Západ je zvyklý na to, mohou samozřejmě chemikáliemi pro všechny účely a v neomezeném množství, ve spolehlivé kvalitě a cenách disponovat, což v mnoha zemích východu nelze.
3.    Rusové nemají dobré jméno týkající se výzkumu vody, po té co v 60-tých letech Deryagin nešťastně tvrdil, že objevil „Polywasser“ /polyvoda/. /Tento vědecký „přehmat“ popsal Felix Frank – Press Cambridge 1981/
4.    Systém svobodného podnikání dovoluje každému možné rychlé zisky využít jako nevázané nároky z něčeho tak důležitého jako je voda. Mnozí neinformovaní nebo nezodpovědní prodejci dělají celé záležitosti špatné jméno s chybnými sliby jako „chemikálie nejsou zapotřebí“. Správná interpretace by byla: Chemikálie jsou v magnetizované vodě účinnější, proto snížená spotřeba chemikálií.

Co je magnetická úprava vody?

V ruských spisech je uvedená řada podmínek o podrobnostech jejich zkušeností, z toho některé z nich:
1.    Voda, která se má upravit se musí pohybovat nad magnetickým polem ne silnějším než 1000 – 2000 oerstedů.
2.    Při určitém průtoku se má dosáhnout co největší působení.
3.    U vody s nižší teplotou je působení příznivější.
4.    Některé menší změny fyzikálních konstant vody trvají jen několik minut.
5.    Schopnost vody zabránit ukládání vápence může trvat až 2 dny.
6.    Místo tvorby vápence na stěnách nádoby odtéká vápenec v magnetizované vodě jako bahno.
7.    Spolehlivý průzkum s magnetizovanou vodou a působení, které bylo dosaženo, potrvá několik týdnů. Mnoho pokusů, dosáhnout rychlejších výsledků, nebylo vždy přesvědčivých.
8.    Magnetizovaná voda může staré vápencové nánosy rozpustit.
9.    Zemina se může odsolit.
10.    Sklizně se velmi zlepšují, jak kvantitativně tak kvalitativně.

Naše vlastní pokusy a zjištění:

S ohledem na vyzývavé rozpory mezi více než 400 počítačovými vyhodnoceními spisů z východu a veliký počet rozporuplných zhodnocení ze západu, jsme chtěli do toho vstoupit vlastními pokusy. Měli jsme k dispozici zařízení Státní polytechnické univerzity v Kalifornii – Pomona -. Autor tam vyučoval 10 let fyziku a akustiku. Většinu času pracoval na výzkumu materiálu. Permanentní magnetismus a krystalografie byly jeho specielními obory. S mnoha nevyřešenými záhadami vody se zabýval jako student fyziky v D-Göttingenu.

Proč existují nánosy vápence?

Tvorba nánosů vápence na stěnách nádob kvůli CaCO3 v obsahu vody je následek nedostatku jaderné tvorby v obyčejné vodě. Když koncentrace CaCO3 převýší rozpustnost, začíná usazování jen na vhodných výchozích bodech. Neobsahuje-li cizí látky jako elementy, může usazování začínat jen na stěnách nádoby. Obyčejná voda inklinuje k tomu, obestřít každý jednotlivý element 100 – 200 vodními molekulami /H2O/. V obyčejné vodě se shlukují molekuly vody okolo každé cizí částečky. Vytvoří „klece“ objímající cizí částečky a jako jádro přestanou působit. Tím se stává stěna jedinou „nevodní“ substancí. Vznikající krystaly mají změněnou formu, které pevně přilnou ke stěně, tvoří krystalické systémy jak na stěnách tak u výstupu. /Obr. 1.: typické veliké CaCO3 krystaly. Rozvětvenou krystalickou formou začíná tvorba vápencových nánosů, které se při pokračujícím zhutnění minerálu ukládají po vrstvách nad prvním zvápenatěním.

Ranné zjištění ukládání vápence:

Mikroskopem viditelný začátek krystalizace ve formě rozvětvených útvarů bezprostředně upozorňuje na ukládání vápence. Kapky vody na skleněných deskách jsme pozorovali při odpařování při 50 – 400 násobném zvětšení. Mikroskop byl vybaven polarizátorem a analyzátorem, což zlepšilo kontrast pro opticky aktivní krystaly CaCO3. Porovnávali jsme kapky obyčejné vody z vodovodu s kapkami stejné obyčejné vody, která protekla magnetickým polem. Kapky se vypařily na stejné skleněné desce za stejných podmínek.

Magnetické působení?

Obrazy 2 a 3 ukazují první výsledky pozorování. Obraz 2 ukazuje část 20 mikrogramové kapky po výparu. Plochu, která byla před tím zakrytá vodou nyní pokrývá rastr s jemně rozvětvenými krystaly, okraj kapky je pokryt četnými silnými, silně světlo-polarizujícími rozvětvenými krystaly, které všechny rostly z jednoho bodu na periferii kapky na skle. Krystaly byly pevně ke sklu připoutány, při pokusu je mikroskopickou jehlou je odstranit se rozbila. Celá kapka obsahovala 124 takových markantních krystalů, 6 z nich vidíme na obrázku.

Obrázek 3 ukazuje část 20 mikrogramové kapky stejné vody, po té co protekla 8 magnetickými poli za 0,1 sekundy a pak se vypařila. Dřívější plocha kapky vykazuje velmi málo – pokud vůbec – rozvětvených krystalů, spíše veliké množství separátních krystalů. Okraj této kapky je obstoupen četnými krystaly, ve tvaru kulatých plástů a které polarizují světlo. Na obrázku vidíme jen 2 veliké krystaly. Celý objem kapky obsahuje 41 krystalů. To znamená: počet krystalů, který rostl na skle byl magnetickým ošetřením vody redukován o ca 2/3. Působení ošetřením bylo tedy na skle 67%, což lze předpokládat i při ukládání kamence po ošetření magnety.

Hospodárná kvantitativní metoda:

Tato jednoduchá metoda počítání krystalů pod mikroskopem před a po magnetickém ošetření umožňuje během několika hodin kvantitativní odhad působení ošetření o snížení nánosu. Počítání je usnadněno tím, že na okrouhlé vodní kapce na skle skoro všechny minerální látky zůstanou na vnějším okraji kapky.
Zjistili jsme, že je to vyvoláno prouděním uvnitř kulaté kapky vypařené vody. Proudění způsobí vypaření, které povrch vodní kapky ochlazuje. Přesouvá těžké substance zevnitř kapky paprskovitě k vnějšímu okraji, kde se hromadí a tuhnou.
Kromě toho bylo zjištěno, že po spočítání periferie mnoho kapek je rozdělení krystalu po okrajích dostatečně rovnoměrné, že stačí normálně jen 1/12 z kapky pro získání reprezentativního výsledku sčítání.
Tímto nekomplikovaným a hospodárným postupem jsme zkoumali účinnost magnetických polí při různé rychlosti proudění, při rozdílném počtu magnetů, při rozdílném uspořádání pólů a při různé vodě.

První poznatky:

Poměr mezi působením a průtokovou rychlostí prokázal skoro ve všech případech jednu rychlost. Grafické zobrazení hodnot bylo ve formě rezonančních křivek, dle obr. 4 se prokázali změny v rozestupu mezi magnety a potvrdily poměr mezi rychlostí proudění a sekvencí polí, viz 2 křivky na obr. 4.

Uspořádání magnetů:

Stovky z uspořádání polí byla porovnána s počtem různých typů vody. Nejvyšší účinnosti bylo dosaženo s úpravou polí viz obr. 5. Pole se skládala z jednoduchých kruhovitých permanent-magnetů z bariumferritu střední kvality, znázorněno v průřezu viz obr. 6. Uspořádání bylo v r. 1984 v USA patentováno. Když se takové zařízení sladí s určitou rychlostí vody docílila se i s 8 kruhovými magnety, účinnosti o skoro 100%. Mikrofotografie obr. 7 a 8 ukazují při lineárním 360 násobném zvětšení, viz obr. 7, skoro dokonalé zabráněná růstu vápencových krystalů na skle ve prospěch velkého počtu plástů vápence s pravidelnou kruhovitou strukturou, viz obr. 8. Tyto mikrofotografie byly pořízeny z vodovodu mého domu, před a po instalaci zařízení na úpravu s 95% účinností. Voda s vysokým podílem přídavných látek vykazuje dodatečné vlivy pokud opakovaně protéká magnetickým zařízením.Obr. 9 ukazuje při 400 násobném zvětšení zbytky vypařené kapky vody z chladící věže nemocnice. Příměsi algicídů, bakterií a změkčovadla způsobí rozsáhlou, rozvětvenou tvorbu krystalů na celém povrchu vypařené kapky. Po té co voda asi 5x protekla nově instalovaným zařízením na úpravu, je zbytek po výparu na obr. 10 viditelný, po ca 25 násobném průtoku chladící věží jsme získali obr. 11.

Nemystické vysvětlení fyziky magnetického ošetření vody:

Působení magnetického ošetření vody lze nejlépe označit jako tvorbu výchozího bodu pro zhutnění minerálních látek uvnitř objemu vody. Jelikož se k vodě žádné látky nepřidávají, musí tyto výchozí body vznikat z vlastní vody. Z klasického výzkumu vody je známo, že obyčejná voda inklinuje k tomu, každou cizí částku s každou hroudou volně vázaných H2O molekulami „sežrat“. Jsme proto toho názoru, že průtok magnetickým polem několik hroud rozdrtí a tím dříve uvězněnou cizí částečku uvolní, jako zárodek pro tvorbu krystalu. Tento domnělý závěr musí však zohlednit tu skutečnost, že působení jednoho magnetického pole na spojení vodních molekul je nepatrné. Magnetické pole by asi muselo být stomilionkrát silnější, kdyby mělo jednu takovou vazbu jednoduše rozlomit. Proto nelze přímé působení tohoto druhu považovat za pravděpodobné.

Klíčem je vibrace:

Vodní komplex, který drží slabou vazbou pohromadě, má však vnitřní vibraci s určitou frekvencí, která je závislá na celkové hmotě počtu vodních molekul a sílou spojení mezi nimi. Je-li vodní komplex v určitých časových intervalech vystaven silám magnetických polí, které mají souvislost s frekvencí vnitřní vibrace, může vznikat resonance. Opatrné odhady vnitřní frekvence takových vibrací ve „vodní kleci“ se pohybují mezi 1000/sek. – 10000/sek. Když voda protéká 10 magnety během 0,1 sek., je frekvence vibrace polí asi 200/sek. Ale horní tóny /harmonik/ s 8 – 16 násobně vyšší frekvencí, sekvence polí vydávají resonance s vnitřní vibrací o několika vodních hrud. Je-li jen každá 1013 vodní hrouda takovou resonancí rozlomena, našel by všechen rozpuštěný kamenec ve vodě s normální tvrdostí dostatek styčných bodů k zhutnění.

Znázornění:

V tomto stadiu našeho experimentu poznáváme základní postup vzniku zárodků magnetickou úpravou vody, viz náčrtky obr. 12a,b a c. 12a znázorňuje /při pomyslným 25 mil. zvětšení/ vznik úložišť, tak jak se vyskytuje při běžném použití obyčejné vody. Cizí částečka, jako nepravidelný černý bod, je v hromadě pseudokrystalů, složených z 100 vodních molekul /hranaté čáry/ zcela uzavřená.
V náčrtku nejsou zakresleny volné nesvázané vodní molekuly, které vyplňují celý prostor. Mezi těmi volnými vodními molekulami jsou molekuly vápence /elipsy/ v koncentraci, která převyšuje možnost rozpustnosti ve vodě. Přesto jsou tyto minerály v nadměrné koncentraci ještě rozpuštěny pro nedostatek zárodků, které jsou východiskem pro změnu fází. Jen na stěně nádoby /místo roury/ začíná na některých místech zhutnění vápence ve tvaru pravidelných krystalů, zde zobrazeno jako kostky, které na stěně a nad sebou rostou a zobrazují stromovitý růst krystalů. Tvorba vápence začala a bude po vrstvách na stěně pokračovat.
Na obr. 12 se předpokládá zlom četného hromadění vodních molekul možná nějakým magnetem vyvolaným otřesem, který resonoval s vlastními vnitřními vibracemi hromadění. Předtím schovaná částečka je přístupná překoncentrovanému vápenci, takže se rozpuštěný vápenec rovnoměrně ze všech stran současně vrhne na cizí částečku /viz obr. 12c/. Tak vzniká typický kulatý plást krystalického zárodku. Při vysoké účinnosti magnetické úpravy nemusí vápenec čekat až se dotýká stěny nádoby kvůli zhutnění. Proto lze snížení tvorby vápence považovat za vnitřní zárodečný proces v magneticky upravené vodě.

Entropie/energie:

Skeptici by mohli tento postup zpochybnit, protože dřívější směs z tekuté vody a tekutého vápence se změní v tekoucí vodě na oddělený a pevný vápenec. Toto „odmísení“ znamená snížení entropie systému. Každé snížení entropie si vyžaduje zvýšenou energii, které nemůže vycházet z permenentmagnetů. Potřebnou energii lze získat jen z kinetické energie tekoucí vody. Z toho důvodu nelze očekávat působení, pokud se voda nepohybuje. Může tento proces také splnit nárok na rozpuštění dřívějších nánosů?
Jelikož neexistuje omezení pro zhutnění vápence, je tekoucí voda brzy prostá rozpuštěného vápence. Jsou-li některé hutné nánosy rozdrolené, je „vyprázdněná“ voda obzvlášť aktivní /snížená viskozita a povrchové pnutí/. Proteče-li voda okolo vápencových nánosů, doplní znovu obsah vápence, tím že rozpustí stacionární pevný vápenec. K tomu nutno poznamenat, že v mnoha případech dosti silné nánosy nejsou postupně rozpouštěny od vnější vrstvy, tak jak je obvyklé při použití kyselin. Magneticky upravená voda spíše oslabuje vazbu mezi stěnou a vápencem, takže se nánosy odlupují v dosti velikých kusech ze stěny, na které rostly. Tento proces rozpouštění může trvat více dní, dokonce týdny. Za příznivých okolností však můžou stačit i jen hodiny k odstranění – rozpuštění tvrdých nánosů.

Může mít voda paměť?

Podle četných zpráv o úspěchu si voda zachová schopnost odbourání nánosů až dva dny. Kritické zprávy se snaží tuto skutečnost hodnotit jako absurdní a to tím, že hovoří o „paměti“ vody na své „magnetické zkušenosti“. Poznali jsme, že ošetřená voda si uchovává svoje specifické odbourávací schopnosti nánosů tak dlouho, pokud obsahuje vápenec v pevné formě v „líných“ mikrokrystalech. Zkoumali jsme tyto krystaly, maximálně zvětšené, v různých vodách a při různé úpravě. Při použití interferenčních barev polarizovaného světla lze odhadnout tloušťka plástových krystalů mezi 0,1 – 2,4 mikrom. Viz obr. 13 je na barevném mikrofotu /400x zvětšené/ vyobrazen veliký počet krystalických zárodků velice rozdílných velikostí ze zdroje mnoha jáder. Obr. 14 ukazuje při 1500x zvětšení skutečnost, že kulaté krystaly mohou sloužit pro rozvětvený vápencový krystal jako jádro jako velmi častou kombinaci.
Obr. 15 je vyobrazení vypařené kapky vody s hlavním obsahem CaCO jako minerál. Vidíme při 400 násobném zvětšení čisté prototypy roztroušených krystalických plástů. Naproti tomu obr. 16 ukazuje při 400 násobném zvětšení roztroušené krystaly z vody z jezera s pitnou vodou s neindentitelnými příměsí. Tato voda byla hlavně proto upravována, aby ztratila hnilobný pach. Zde vidíme roztroušené krystaly obložené sekundární krystalizací, pravděpodobně nějakým sirným minerálem. Po ošetření magnetem zápach zmizel, protože rozpuštěné sirné soli ztuhly.

Změna do tuhého stavu:

Sledování tisíce vypařených kapek různých vod před a po různém ošetření ukázalo, že tyto suché jakoby nepohyblivé krystaly na sklech v pevném stavu se během týdnů průběžně mění.
Nejvýše významná je změna plástových kulatých krystalů. Po ca 20 hodinách se objevují v jejich centrech díry /viz obr. 17/ a část jejich látek se změny do tvaru tenkých jehel, které se stahují do svazků /viz obr. 18 při 1000 násobném zvětšení/. Plástový tvar je meta-stabilní krystalický tvar vápence. Jehlovitý tvar krystalů se pak rozpustí a dosáhnou stáří 2 – 3 dnů. Odbourávání nánosu vydrží jen 2 dny. Dle obr. 19 zjistíme, že sekundární krystalizace na okrajích roztroušených plástových  vápencovitých krystalech zůstala po opětovném rozpuštění zachována. I po několika týdnech lze ještě pozorovat, že kruhovitá sekundární krystalizace zůstala nezměněná, viz obr. 20 po několika týdnech.

Pro zvýšený výzkum:

Mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno. Nebyl ještě prozkoumán vliv teploty. Lze se jen domnívat, že je dle ruských zpráv podstatný. Pravděpodobně je rovněž důležitý druh vody z různých zdrojů. Vody z horských pramenů potřebují zvlášť dobře seřízeno magnetické sekvence. Podle poznatků geologů o druzích horské vody a jejich minerálních obsahů tvoří tato voda jen málo komplexů určité velikosti. Potřební rezonance je tedy úzká a proto těžko dosažitelná. Účinnost magnetického ošetření může být ovlivněna různými minerálními látkami, např. silikony, které narušují magnetickou úpravu. Čerstvá dešťová voda vykázala sotva účinnost magnetické úpravy. Bylo zjištěno, že obsahovala stejné množství rozpuštěných plástových krystalů jako voda po magnetické úpravě. Předpokládá se, že dešťové kapky propadají elektrickým polem mraků což se rovná přirozenému elektromagnetickému ošetření.

Skutečné fyzikální změny vody:

Zbývají prozkoumat další otázky krátkodobého působení magnetických polí na fyzikální konstanty vody, jejich působení je tak minimální, že měření jsou nejasná. Ovšem jejich působení na užitečnost vody jsou často velmi důležitá, jako např. povrchové pnutí, které určuje mnoho parametrů kvality vody. Existuje mnoho zkušeností a uvádíme některé naše vlastní průzkumy o změnách fyzikální struktury vody.

Více o tekoucí vodě:

Předpokládejme, že vzájemné vlivy mezi magnetickým polem a tekoucí vodou je tak, jak zde rozvedeno, pak otevírá studium magnetické úpravy vody nové cesty pro studium struktury tekoucí vody. Dosud to ještě nebylo systematicky prozkoumáno. Nikdo nezpochybňuje důležitost vody pro veškeré lidské činnosti, avšak neexistuje koordinace, která by četné separátní výzkumy vody kontrolovala. Dílo o magnetické úpravě vody by mohlo známé skutečnosti o fyzikální struktuře vody zpřístupnit veřejnosti. Důležité je, aby veřejnost byla informována, že existují zásadní problémy s fyzikální strukturou vody. Doposud se výzkum zabývá vodou jen v chemických pojmech. Takřka bez výjimky se rozumí pod „vodním testem“ jen chemická analýza. Pokud pochopíme, že magnetické ošetření vody je jenom fázovitá změna některých částeček vody, je jasné, že chemická analýza vody před a po ošetření nikdy nemůže prokázat změnu. Magnetické ošetření vodě ani nic nepřidává ani neubírá. Normální chemická analýza uvede všechny substance do rozpuštěného stavu a ručí tím působení magnetického ošetření. Zveřejnění mnoha negativních testovacích výsledků se zakládá výlučně na „chemickém myšlení“.
Nutno ještě jednou podotknout, že mnoho nedorozumění vznikají nepřesným výkladem metody nedostatečně vyškolenými prodejci. Snaží se působení magnetických zařízení porovnat se změkčujícími chemikáliemi nebo výměnou ionů. Nelze se tedy divit, že spotřebitelé vody jsou zklamáni a výsledky považují za podvod.

Jaké výsledky vyvodíme pro příští použití vody?

Pro průmysl:
Jednoduché jednotky pro magnetickou úpravu, dle obr. 6 s nejlepší účinností při určitém průtoku vody jsou výhodné pro instalace, které vyžadují konstantní průtokovou rychlost. Velikost úpravny lze volit tak, aby odpovídala přesně potřebám strojního zařízení.
Velmi malé jednotky se používají pro rozprašovací zařízení a sice u každého výtoku s rychlostí 1 gallonu/hod., nebo větší zařízení se používá pro celkovou jednotku. Stroje na zmrzlinu, sluneční kolektory, parní čističe lze vybavit přesně přizpůsobeným, stále zabudovaným zařízením. Bez nich by byly během několika týdnů ucpané a musely by se vymývat kyselinou pro odstranění nahromaděných nánosů. Zabudované magnetické jednotky dovolují strojům několikaměsíční provoz, bez potřeby ošetření kyselinou.
U parních čističů je kvůli malému povrchovému pnutí magnetické upravené vody určitá výhoda. Ústní, nezveřejněné zprávy o velké čistící síle pracích prostředků potvrzují mikroskopicky zjištěné změny vodní směsi a čistících prostředků. Obr. 21 jako příklad o vyšším působení pracího prostředku v ošetřené vodě. Ošetřená voda vlhčí skleněný povrch mnohem lépe /obr. 21/, než objem kapek který je dán povrchovým pnutím /obr. 21a/, a tím zlepšuje působení přidaného pracího prostředku.
Další využití magnetizované vody se zkoumalo pro ropný průmysl. Fosilní voda s olejem je extrémně naplněná minerály. Odloučení oleje a následný návrat do země lze magnetickým ošetřením usnadnit.
/Nezveřejněná/ studie byla úspěšná v úzkém okruhu průtoku, dle obr. 22 a 23, silný nárůst rozvětvených krystalů byl nahrazen čtyřhrannými krystaly. Je potřeba mnoho dalších výzkumů pro využití magnetické úpravy vody pro četné problémy v ropném průmyslu, např. lepší oddělení oleje od vody.

Pro domácnost:
Po příkladech pro průmyslové využití, co nám přinese magnetická úprava vody pro spotřebu vody v domácnostech? Potíž je nestálá průtoková rychlost v běžných domech. Jednotlivý vodovodní kohout nemůže mít větší průtok než 1 gallon/hod. Proto se musí jednotka pro magnetickou úpravu skládat z nejméně 2 za sebou umístěných částí, jedna pro nižší rychlost s magnety v úzkém rozestupu, druhá ve větších rozestupech pro rychlejší průtok.
Při testování jednotek tohoto druhu dostala se otázka resonance opět do středu zájmu. Dvě jednotky pro různé průtokové rychlosti někdy vzájemné působení rušily, jakousi rušivou interferencí, byly-li umístěny bezprostředně blízko. Aby bylo tomu zabráněno, musí se oba úseky nemagnetickým mostem oddělit. Jednotky tohoto druhu jsou vhodné pro širší rozsah průtokových rychlostí, od 1 gal/min až 10 gal/min, s dvěma maxima o 95% účinnosti na horním a spodním konci okruhu a nejméně 80% uprostřed /obr. 24/. Dvě takové jednotky vedle sebe v středně velikém domě se 4 ložnicemi stačí pro denní spotřebu vody. /byl dodán návrh pro US-patent pro toto a podobné zařízení/
Obr. 25: vidíme jednotku s 2 rourami, umístěné na domu autora. Každá měděná roura obsahuje 2 skupiny o 4 magnetech, viz obr. 6 s různými rozestupy mezi jednotlivými magnety. Bílé plastikové roury byly instalovány pro usnadnění jejich výměny. Dům měl tenkrát 20 roků a vodovod měl odpovídající silný červený nános vápence. Voda před instalací viz obr. 7.
Po instalaci vylučovaly všechny kohouty a vodovodní odpady domu několik hodin husté, červené bahno. Příští den se musela teplota termostatu bojleru snížit o 150 F, jelikož topná tělesa byla od starého, teplo pohlcujícího nánosu uvolněna. Vápenec nyní krystalizuje, viz obr. 8: od té doby potřebujeme v naší domácnosti méně mýdla a čistících prostředků, v kuchyni a garáži vše rychleji schne a méně se stírá, jelikož voda v kuchyni a garáži vše rychleji schne a méně se stírá, jelikož voda rychleji odtéká. U bazénu se potřebuje méně chloru a kyseliny pro udržení čistoty. Nánosy na obkladech na okrajích se nemusí odstraňovat pemzou – lze je stírat rukou.
Další vliv u magneticky upravené vody se projevuje čistší chutí vody. Dům našeho souseda byl po dlouhou dobu vybaven zařízením pro měkčí vodu, s měsíční smlouvou na údržbu. Jejich voda byla znečištěná železem a byla prohlášená za nepitnou. Po té, co vyměnili zařízení pro měkčí vodu za jednotku pro magnetickou úpravu vody výše popsaného typu, překvapili přátelé o víkendu s „party s pitnou vodou“.

Biologické působení:

Stále se musí ještě prozkoumat biologické působení – vlivy magnetizované vody. Nutno jenom poznamenat, že nepatrné změny povrchového pnutí a viskozity ovlivňují urychlení dělení buněk. Objevují se zprávy o rychlejším růstu zvířecích mláďat a rostlin, ale většina z nich potřebují důkladnější studium, než je lze považovat za směrodatné. Zde stačí poukázat na to, že lepší vlhčení všech práškovitých materiálií, použití hnojiv, krmiv, betonových směsí a všech druhů potravin jejich užití usnadňují.

/Literatura: Všeobecné skutečnosti o vodě: /1/-5/

Ú p r a v a    v o d y – opožděné uznání

Lékařský věstník „Die Neue Ärztliche“, naklad. FAZ, uvedl koncem února 1988 dost otevřený článek o dlouho známém a přibývajícím důležitém problému vody pro otevřenou diskusi: ve Spolkové republice je asi 220000 změkčovacích zařízení pro vodu v provozu, ročně se prodává asi 18000 nových zařízení, v dřívějších letech to bylo ještě víc.
Tato zařízení jsou hlavně proto v provozu aby se zlepšila mycí-prací schopnost vody, chránily vodovody před vápenatěním a také pro celkové zlepšení použití vody. Asi 70% instalovaných přístrojů používají pro regeneraci kuchyňskou sůl pro výměnu ionů. Všechna tato zařízení mají jedno společné, odnímají vodě vápno a hořčík, ale zatěžují je zato značně natriem. Pokud se tato voda používá výlučně pro technické účely, jako mytí vozů, velkoprádelny a laboratorní účely nelze nic namítat. Avšak již při postřikování rostlin vznikají kvůli nedostatku hořčíku nevýhody. Zcela problematicky je však požití takové vody pro člověka a zvířata. Uchuzení vápnem a hořčíkem vede, jak dnes s jistotou víme také k značnému zvýšení jak srdečnímu infarktu tak výskytu rakoviny. Dodatečné zvýšené zatížení natriem může takové riziko zvýšit až po ohrožující dimenze. Takové odvápňovací zařízení má sice přednost, že ochrání domácí vodovod, stálé požití takové vody, což je pro jejich obyvatele nevyhnutelné, představuje nezodpovědné riziko.
Časopis poukazuje ve zvláštní rubrice jednoznačně na alternativní možnosti, že fyzikální odvápňovací jednotky jejich působení se zakládá na vlivu magnetických polí, jakož i vysokofrekvenční elektrická pole a ultrazvukové vlivy mohou být užitečné. Tím se ve vodě obsažené minerální látky se neusazují jako krystaly, nýbrž jsou průtokem vody spláchnuty. Voda není odvápněná, nýbrž rušivý vápenec je zneškodněn. Takto magnet-kondiciovaná voda si zachovává tedy pro lidské zdraví nezbytné prvky – hořčíku a vápna, aniž by byl poškozen vodovod.
Fundamentální výzkumy Dr. Kronenberga a aplikace magnetů firem AZ v Kalifornii a MIT v D-Oldenburgu nejsou tedy v zájmu udržení našeho zdraví nýbrž také nepostrádatelně praktické.

-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-

A u t o r    tohoto příspěvku:

Dr. Klaus Kronenberg má rozsáhlé zkušenosti v oblasti magnetismu. Je Dr. fyziky na Univerzitě Göttingen a Dr. Přírodních věd Technické univerzity Clausthal. Ba této univerzitě také napsal svou doktorskou práci o „Stárnutí a stabilizaci permanentmagnetů“. Pro německé ocelárny – Krefeld pracoval na urychlení permanentmagnetů v Alnico 5, viditelné v elektronickém mikroskopu. Ve spojených státech pracoval pro Indiana Steel Products Co., Valparais – stát Indiana, na vývoji krystalického bariumferritu. Později byl u General Dynamics in Pomona, Ca., kde vynalezl permanent-magnet nosiče. Mezi mnoha vyznamenání a uznání, která obdržel, jsou především zvláštní cena Alexander von Humboldt nadace, Bonn, a čestná profesura na Ruhr Universität Bochum /studie o samarium-kobalt/. Nedávno byl mimořádným profesorem na Státní univerzitě Kalifornie v Pomona, Ca. Jeho studie na magnetizované vodě provádělo spolu s Fluid Magnetics Corp., Dinuba, Kalifornie.